Když se díváš na hvězdy, nestůj uprostřed silnice.

Star Trek - Moje druhá mise

18. prosince 2006 v 18:28 | Jana Dvořáčková |  Reportáže
Aneb co se vyklubalo z Kokonu.
V době, kdy CZ Kontinuum vzniklo (jak informační brožura klubu říká, před více jak sedmi lety), bylo mi nějakých šestnáct a Star Trek jsem teprve jaksi oťukávala a zjišťovala, kamže mně ony cesty, po kterých se ještě nikdo nevydal, asi zavedou.

O více než sedm let později:

Claricin deník, hvězdné datum 19112005.10:00
Po více jak roční přestávce od mise číslo jedna (setkání s A.J. Robinsonem) jsem se tentokráte ne sama, ale za podpory poradkyně, průvodkyně a hlavně majitele výklenku v základním táboře, kde jsem nejprve zanechala svojí výstroj opět vydala tam, kde jsem ještě nebyla.
Naším cílem byl Kokon - zámotek skrývající překvapení. V něm jsme strávily jeden prima den.
Po strastiplné cestě chladnou a nehostinnou krajinou jsme objevily krychli, tedy klub Mlejn a započaly průzkum cílové oblasti.
Hned u registrace jsem dostala borgské označení a jako 3 z 50 Unimatice 03, spolu se 2 z 50 Unimatice 04, jsme se vydaly pomalu a nenápadně asimilovat program akce.

A tady to máte:
Jen pár minut po desáté, kdy jsme se trochu rozpovídaly s lidmi kolem sedícími, byl Kokon oficiálně zahájen, představeni pořadatelé a program samotný.
Jako první jsem asimilovala první kolo velké soutěže. Také 2 z 50 si vedla dobře a dokonce prokázala to, čeho si v Úlu cení asi nejvíce - tedy kolektivní spolupráci poté, co se mi rozbil oční implantát (jinak řečeno, zapomněla jsem si druhé brýle a práce v terénu mi tím pádem byla ztížena). Namísto toho, aby mě deaktivovala a rozebrala na součástky, pomohla s vyplňováním, za což jí děkuji.

Milesova přednáška o lodích jménem Enterprise mne překvapila. Netušila jsem, že ta, která započala svou první pětiletou misi, měla tolik předchůdkyň, jež se ale neplavily v moři hvězd, i když moře to bylo také.
Novinkou pro mě nebyla jen pramáti všech vesmírných Enterprise, tedy prototyp raketoplánu, který však do vesmíru nikdy nevzlétl. Takže… jsem toho asimilovala celkem dost.

Nastal čas regenerace, tedy zbabělého se uchýlení k nečinnosti poté, co se na scénu přihnaly desítky roztodivných tvorečků hledajících domov. 2 z 50, která o těchto nižších formách života měla obsáhlé vědomosti, vyplňovala kolonku za kolonkou a jen s malými odchylkami od dokonalosti skutečně uspěla a vybojovala diplom za znalosti Startrekovské fauny.
Já věděla prd.

Můj regenerační cyklus byl dokončen přesně před Paldíkovou přednáškou o nejzáludnějším čísle ve vesmíru, o čísle 47, kterou když uvidím třeba po sté, bude vždy neopakovatelná stejně, jak záhadné je samo číslo (neplést si s neméně známou čtyřicet dvojkou).
Dozvěděli jsme se o jeho historii a o drobné úchylce tvůrců ST, kteří čtyřicetsedmičku obsazují skoro stejně často, jako některé postavy seriálu.
Přednášku sice doprovázely drobné technické potíže, ale z pohledu všech, s nimiž jsem sdílela myšlenky, to byla jen chyba techniky, nikoli lidského faktoru. I když… v Úlu by se na to dívali asi jinak.
Ke konci jsem byla poučena o tom, že v češtině je 47 někdy také 48 (vis. promítání originální a dabované ukázky).
Inu, člověk se pořád učí.

ST diktát se mi jevil jako přímý útok a zmátl mě natolik, že kdybych se ho bývala účastnila, nejenže bych nasekala strašlivé množství chyb, ale navíc bych používala apostrofů víceméně v každém slově, což by naší mateřštinu posunulo mezi jazyky ještě neobjevené. Ve skutečnosti byla na vině moje blbost, lépe řečeno již zmíněná porucha očního implantátu.
Nutno podotknout, že 2 z 50, která sice do třetího kola nepostoupila, měla v diktátu jen málo chyb.
Tleskám a klaním se!

Následovala přednáška Věry Ježkové o ST fanzinu, o kterém bych se ráda dozvěděla něco víc. Bohužel jsme jí nebyly svědky, odešly jsme totiž k jídelnímu replikátoru. Poté, co jsem si objednala kuře s hranolkami a oblohou, vypadly na mě dva čaje ve stylu kapitána Picarda a výživný doplněk - jedna oříšková Fidorka. Asi porucha. A co víc, replikátor požadoval platbu! Asi nějaký nový typ, říkala jsem si a raději zaplatila.

Molík měla velmi poučnou přednášku o Vulkáncích. Tomuto druhu se nevyhýbat jsem shledala velice logickým, ale asimilovala jsem mnoho. Nejvíce mne zaujala jejich ne zrovna poklidná minulost (i když válkami a všemožnými bojůvkami si projde každá rasa) a pářící rituál, nebo spíše stavy mysli v době k tomu určené. Stále mi však hlavou vrtala jedna věc. Ne, že bych to nevěděla, ale… jednou za sedm let?
To si tedy vážně zaslouží obdiv.

V přestávce na večeři jsme měly na vybranou. Buď jít ven, nebo sledovat některé s dílů ST Enterpirse, což jsme nakonec shledaly logičtějším a na více než hodinu jsme se uchýlily do prvního patra.

Hlavní večerní program - divadlo, beseda, finále soutěže, tombola, překvapení, taneční zábava.
Jeden by řekl, že se to za večer nedá stihnout, ale opak byl pravdou. Nejen já a 2 z 50, ale jsem si jista, že všichni se bavili vskutku královsky.
Byla jsem jen na pár conech a musím říct, že tak prima a uvolněnou atmosféru neměl ještě žádný z nich.

Divadelní představení o hledání ztraceného konce nakonec bohužel skončilo.
Finále velké soutěže mělo tři účastníky, kterým byli přiděleni taktéž tři poradci. Otázek, jak jinak točících se kolem Star Treku, fan klubu, či rolí účastníků divadelního představení bylo třicet, odpovědi mnohdy matoucí a poradci se ukázali být jak dobrými rádci, tak i pěknými záškodníky. Výborně jsem se bavila. Čestné místo v Unimatici 0 nakonec vybojovala Katka mk, i když Diegina měla také namále.
Beseda s hosty - vydavatelem ST knížek panem Karlem Petříkem majitelem nakladatelství Netopejr, překladatelkou Věrou Ježkovou a Janem Pavlíkem, kteří zavzpomínali na začátky Star Treku u nás, jakožto i u sebe samých se mi líbila. Přesto jsem místy měla dojem, že můžu být ještě ráda za to, že si něco pod názvem Star Trek od Netopejru mohu vůbec přečíst, neboť ruka, která nás tímto chlebem živí se ke ST odkazu příliš nehlásila, což by mohl být také počátek jeho konce a to i přes to, že v něj nevěřím. Jen doufám, že naše žalostné prosby vyslyšeny budou a dočkáme se dalších a dalších knih.
Od pořadatelů důmyslně připravené lístečky určené pro otázky hostům se nakonec minuly účinkem. Nastala chvilka pro improvizaci aneb, jak to vlastně začít a první dotazy položili Martin s Janou doufajíce, že ostatní se už nějak chytí. To se nakonec stalo a v průběhu besedy došlo mimo jiné i na rady začínajícím spisovatelům. Tady bych si dovolila zmínit jednu svojí. Mám dojem, že fňukání po prvním neúspěchu moc ovoce nepřinese, tak doporučuji zkoušet to dál a nevzdávat se (vlastní zkušenost) a reakce na Martu, která poslala fanfiction do soutěže, v níž se tahle odnož prostě nemá šanci chytit.

Tombola byla bohatá, ale nejen já jsem byla odsouzena pouze ke sledování jejího průběhu stejně tak jako mu Guinan tak výtečně naslouchala. Zajímavé ceny, jako dvě lahve Krvavého vína, čaj kapitána Picarda, kafčo přímo od Káti, minulý ročník Irelevantního světa, fotky herců ze Star Treku, stále ještě živý gagh v sáčku, jakožto i jiné zajímavé předměty, našly svoje šťastné majitele.
Překvapení onoho večera přineslo nakladatelství Netopejr v podobě všech ST knih, které vydalo.

Poté zbyl čas už jen na to asimilovat znalosti jazyka německého, a tedy jsme se rozhodly (nejen já a 2 z 50) shlédnout německou parodii (T)Raumschiff Surprise, která se nám moc líbila (obzvláště pak a jak jinak části parodující Star Trek a Star Wars).

Bohužel poslední transport nám frnknul přímo před nosem, a tak jsme se vydaly opět chladnou a nehostinnou krajinou, poháněny voláním borgského vinkula a chutí na teplý měkký pelíšek (několikahodinové stání ve výklenku), zpět do základního tábora - tedy k domovu 2 z 50.

Claricin deník, dodatek:
Obávám se, že mne tak trochu asimiloval můj vlastní výtvor. Takže… si jdu srovnat myšlenky (doufám, že ty ostatní hlasy z mé hlavy už brzy zmizí) a trochu regenerovat… ehm, trochu se vyspat. Neboť jak naše Královna - matka říká "Odpor je marný."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama