Když se díváš na hvězdy, nestůj uprostřed silnice.

Beze smyslu

7. března 2007 v 19:42 | Jana Dvořáčková |  Poezie
Zvuky ticha, hlasy z temnoty…
buďte prosím od té dobroty.
Pomozte mi, prosím, najít cestu
z tohoto bludiště k rodnému městu.

Zbloudila jsem v tmavém lese
kterým se můj křik neroznese.
Až padne soumrak, usne den
jen ticho a tma zbude jen.

A na mou hlavu shůry
snesou se moje noční můry
které provázet mne budou nocí temnou
jenž však i ve dne jsou stále se mnou.

Sny o tom, jak zmařila jsem život svůj.
Jak kolem místo vůně růži páchne hnůj.
Jak čas vpřed se řítí stůj co stůj.
Jak blíží se neodvratný konec tvůj i můj.
Jak lidé, jako stádo ovcí
neprchají.
Ženou se vstříc svému lovci.
Neptají se, nereptají.

Jen v hluku a shonu dnešní společnosti
nenasytně berou, co jim dáme.
Dokud neshnijou tu jejich kosti.
Berte! Stále ještě hojnost máme!

Je tu pro každého dosti.
Hanby, Proradnosti, Zlosti.
Stačí jen zbavit se ctnosti, přes oči páska
abyste neviděli, jak zemřela naděje a láska.

A já usnu někde ve křoví.
Nikdo nikdy se už nedozví
že právě tady zhasla moje svíce.
Co napsat dál? Už není více.

Než dovětek k onomu dílku
které napsat trvalo jen chvilku
jenž zaměstnalo mojí mysl
však postrádá barvu, příběh, smysl…

Nebo snad ne?

Zvuky ticha, hlasy z temnoty…
buďte prosím od té dobroty.
Pomozte mi najít směr
tím tvrdým sýrem plným děr.

Zbloudila jsem v temném lese
v bludišti svého bytí
kde stejně, jako myš v tom sýru
jsem, dokud nenaleznu díru
kterou však neprolezu ven
protože už přejedená jsem.
Požitkářka, panovačná.
Vždyť život je jen krásný sen.

Zvuky ticha, hlasy z temnoty…
buďte prosím od té dobroty.
Zbavte mě lidskosti - toho břemene.
Dejte mi jazyk hadí a srdce z kamene!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama