Když se díváš na hvězdy, nestůj uprostřed silnice.

Tolkiencon 2007, aneb cesta tam a zase zpátky

16. června 2007 v 16:29 | Jana Dvořáčková |  Reportáže
Další z řady Tolkienconů, tedy setkání věnovaných dílu J.R.R. Tolkiena se konalo 12-14. ledna 2007 v budově ZŠ v Praze na Smíchově.
Na stanici tramvaje Bertramka nás nepřivítaly pochmurné tóny Mozartova requiem (viz. blízká usedlost, kde s manžely Duškovými umělec svého času pobýval), nýbrž zmačkané papírky, pytle s odpadem a všude se povalující psí hromádky.
Naše účast byla pouze jednodenní, ačkoli třeba v pátek by především Haninu zajímal křest průvodce Středověkým světem Míly Lince - vyšel už druhý díl. Koupila si ho v sobotu a kvůli podpisu odchytla alespoň ze začátku lehce zmateného ilustrátora. Určitě i páteční beseda - diskuse nad tolkienovskými fanziny a prací s tím spojenou mohla být zajímavá. Já šla na con ze zvědavosti. Tolkiena znám jen prostřednictvím filmů, knihy jsem nečetla, ačkoli jsem k tomu mnohokrát dostala příležitost. Přeci jen je mi bližší sci-fi. Chtěla jsem nasát atmosféru, načerpat inspiraci, nebo se prostě jen podívat tam, kde jsem ještě nebyla.
Protože kolem desáté, kdy jsme na con dorazily, neběželo zrovna nic, co by nás zajímalo, zašly jsme do čajovny (toho dne rozhodně ne naposledy) a při dvou konvičkách ovocného čaje (ananas s hruškou a havaj) probraly samé hrozně důležité věci.
Od jedenácti běžela přednáška se zajímavým názvem "Tvorové hryzající v temnotách." Její obsah už ale tolik zajímavý nebyl. Nevíme proč, ale odpoledne nás program příliš nezaujal. Na přednášející zřejmě působilo prostředí školy natolik, že jak tahle, tak přednáška v tělocvičně "Etika a politika na Ardě," voněly spíš po filozofii, matematice, politologii (i když k té druhé to asi patřilo). Přesto mám ale dojem, že by se mělo na conech spíše odpočívat, ne poslouchat poučky.
Další na řadě bylo "Rozmnožování trpaslíků," které nás pobavilo a konečně navodilo správnou conovou náladu. Vždyť právě kvůli takovým perličkám se na podobné akce jezdí, nebo ne? Způsobů rozmnožování je hned několik:
- dělení (sekerou), kdy z jednoho trpaslíka vzniknou dva (i se sekerou).
- klasický sex (ovšem za předpokladu, že jsou trpaslíci oboupohlavní).
- výtrusy z vousů (z každého vypadlého vousu vznikne další jedinec)
- z vejce
- pučením (kdy na těle dospělého trpaslíka vyroste další a když je životaschopný, prostě odpadne
Následovaly "Tolkienovy ženy." Osobně bych to nazvala "Středozemě - kdo s kým," ale to bych asi mnohé jeho příznivce urazila. Průřez křehkými vztahy elfů a elfek, nebo spíš elfek a kvalitnější, leč méně trvanlivých lidských mužů, kterým stejně většinou daly přednost, byl dost jednotvárný. Možná by příště stálo zato rozebrat jen ty nejdůležitější z nich.
Odpoledne nás zaskočil kvíz v čajovně. Tiara se nás pokusila přemluvit, abychom roztřídily otázky týkající se Tolkienova díla podle obtížnosti. Protože jich však byl celý sáček, svorně jsme prohlásily, že k tomu nejsme dostatečně kompetentní, neboť se nám na první pohled zdají všechny velice obtížné.
Koncert Harfové společnosti byl jednoznačně nejlepší. Tělocvična se beznadějně zaplnila. Dokonce se mezi posluchače dostalo pár nástrojů a při jedné, ryze svatební skladbě jsme my všichni dělali kulisu. Ti, kteří na nic nehráli, napodobovali zvířátka, děti, nebo neidentifikovatelné tvory. My představovaly dvouhlavé stádo želv.
Když jsme byly na odchodu, v chodbě se zjevilo obrovské černé monstrum s velkými tlapami a dlouhým stříbrným mečem, které jsem stihla hrdinně předehnat. Za monstrem se vyvalila tlupa rytířů. Hanina vytáhla foťák a pronásledovala monstrum jako stín až ke schodům. Tam ho úspěšně předběhla, ale musela se hbitě přikrčit před namířenou špičkou meče, neb u monster se zřejmě papparaziové netěší valné oblibě. Já to vše sledovala z bezpečné vzdálenosti. Možné ohrožení života Haninu ale nikterak neodradilo. Stopovala monstrum dál - až do přízemí, kde se jí ho podařilo její starou zrcadlovkou zvěčnit.
Na programu bylo také divadlo. Škoda že jsme ho neviděly, stejně tak, jako jsme přišly o přednášku spojenou s diskuzí Františky Vrbenské "Prsten moci a jeho podobenství."
Mně jel poslední autobus domů a Hanina jevila známky ospalosti, nebo možná skrývala nějaké to zranění z boje.
(Mimochodem, kdo si s sebou nevzal pořadateli avizované přezůvky? Hříšníci, přiznejte se!) Nás se to netýká, my je s sebou měly (v batohu).
A malé vysvětlení:
Proč "tam a zase zpátky?" Inu proto, že se nám několikrát stalo, že jsme šly na přednášku, která jaksi neodpovídala tomu, co bychom čekaly, takže jsme třídu zase rychle opustily.
Děkujeme za pěkný zážitek a už teď se těšíme na další.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vini Vini | Web | 16. června 2007 v 16:31 | Reagovat

Já vím ,že takhle ti chodí asi milion odkazů.... ale můj blog je něčím jiný... není jako ostatní o Tokijo Hotelu :-)(nenávidím ho) nebo celebritách (no někdy možná)... a návodech o hubnutí .. jak o mém blogu píší kámoši mám (to je víznačnost mého blogu) někdy mám zajmavé články. Tak pokuď se ti bude chtít tak se zajdi mrknout a můžeš chodit častěji ..a zvíšit mi návštěvnost

                                                            Tvá Vini

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.