Když se díváš na hvězdy, nestůj uprostřed silnice.

Vzhůru a dál

16. června 2007 v 16:19 | Jana Dvořáčková |  Poezie
Jediný pohled vzhůru a vím
až přijde čas jít dál
svůj domov ráda opustím.

Nad hlavou střed Galaxie.
Miliardy sluncí zpívají si tiše.
Hlava se točí a srdce bije.
z té věčné nádhery, z těch dálek
A výšek.

Však do doby, než přijdou si pro mě
budu jen člověkem a budu žít v domě
s rodinou, jež souzena mi byla
před tím, než jsem se narodila.

Za života jen neklidně čekám.
Jdu po cestě odněkud-někam.
Těším se na den, kdy odtud odejdu napořád.
A opustím každého, kdo měl mě trochu rád.

Však opak je pravdou.

I kdybych čekala stovku let
nikdy neopustím tento svět.
Ačkoli věřím na záhady
jsem jenom člověk a musím žít tady.

Na Zemi…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama