Když se díváš na hvězdy, nestůj uprostřed silnice.

Lidem

22. července 2007 v 20:13 | Jana Dvořáčková |  Poezie
Každý člověk na Zemi má svou hvězdu.
Jsou od sebe vzdáleny světelné roky.
Nevědí o sobě, ale tvoří souhvězdí - celek.
A každá září jen pro jednoho z nás.

Až se lidstvo jako celek rozpadne
a modrou planetu pokryje šeď
pak všechny hvězdy zmizí.

Ti, kteří hledali život, právě najdou smrt.

Jen hrstka těch, kteří přežijí
a v naději ke svým hvězdám se obraceti budou
neuvidí přes šedé mraky ani jedinou
i přesto, že v dálce by ještě některé zahlédnouti mohli.

Hvězdy - jejich naděje, jejich odhodlání žít.

Až se mraky rozplynou
a na povrch opět dopadnou sluneční paprsky
lidé vyjdou ze svých úkrytů
a v naději se zahledí vzhůru.
Však uvidí jen tmu, i přesto, že bude den plný slunce.
To bude zářit na okolní krajinu, kde se procházejí stíny.
Na šedé budovy, spálené stromy. Na naši mrtvou planetu.

A v tu chvíli se na nebi rozzáří miliardy hvězd.

Hledajíc ty, kterým by se svěřily.
Lidé už nejsou, sami sebe zničili.
A jejich planetu, kdysi plnou života
pokryla smrt a nekonečná prázdnota.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milan Milan | E-mail | Web | 31. března 2009 v 10:35 | Reagovat

Toto je pěkně beznadějné. Jestli se nepletu, vyjadřuje to hodně, hodně špatnou náladu. Naše malicherné řádění tady na tom kusu kamene nedává žádný smysl. S tím nemůžu souhlasit, neboť jsem naturelem veselý člověk.

2 TlusTjoch TlusTjoch | Web | 5. srpna 2009 v 22:22 | Reagovat

I já jsem Hledač!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama