Když se díváš na hvězdy, nestůj uprostřed silnice.

Z vůle mojí

22. července 2007 v 20:19 | Jana Dvořáčková |  Poezie
V mrazivé samotě polární pustiny
v chatrči z lidských snů
začaly odbíjet poslední hodiny.
Počal se poslední z Jejích dnů.

Tam, kde dříve všechno kvetlo
kde vše bylo nadosah hned.
Tam nyní už nezavítá světlo.
Zůstala tma, sníh a věčný led.

Zemřely všechny moje děti.
Odešly do světa bez starostí.
Po všem, co znaly, zbylo smetí.
Po nich jen prach a staré kosti.

Oni zemřeli jen z vůle mojí.
Neměli se k odchodu.
A tam, kde žili, teď památník stojí.
Měli mít rádi přírodu!

Tak zabila jsem svoje děti.
Já - Země - života dárce.
Teď vzpomínám na lidstvo, na všechny a všude.
Na milence, smilníky, mravokárce.

Až přejde další doba ledová
doufám, věřím pevně
co zůstalo, celé se uchová
v útrobách Matky Země.

V mrazivé samotě polární pustiny
v chatrči z lidských snů.
Tam vydechla naposled poslední z žijících
která zas zrodí se za tisíce dnů.

Poslední, jež marně bojovali
když viděli příchod zimy…
Vyhasly ohně a oni přiznávali
chvatně své hříchy, hanby, viny.

Tak chráním tu jejich mrtvá těla
podstatu života posledních
jež oživím, až znovu odbije celá.
Až nadejde čas a zmizí sníh.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama