Když se díváš na hvězdy, nestůj uprostřed silnice.

Má vlast

19. července 2008 v 15:36 | Jana Dvořáčková |  Poezie
Je tam, kde máš srdce.
To říkalo se kdysi, nebyla to lež.
Je tam, kde máš domov.
Kde narodíš se, zemřeš, zestárneš.

Tam pohřbí tě mezi ostatky minulosti
a než v prach změní se tvoje kosti, víš
že právě tady je tvé místo.

A kdyby na poslední cestě měl jsi nésti kříž
lhostejný k budoucnosti jistě vytušíš
že snad mělo smysl přežívat.

Nebo možná…

Život dávno není to, co bývalo.
Dřív, když se ještě pomalu stmívalo
měl jsi dojem, že budoucnost přivítáš s hlavou vzhůru.
Jenomže ta změnila se v děsnou noční můru.

Po skoro dvaceti letech probudíš se ze sna sametu
a útěchu snad hledáš v mém prašivém, zlostném sonetu.
Co nadešlo, způsobili předkové naši.
A budoucnost netěší, ta tě ve snech straší.

A ty se ptáš.

Má smysl přivést na svět dítě?
A nebudeš pak škemrat o to, kdo nakrmí tě?
Budeš jej posílat s prosíkem k sousedům?
A až i ti zavřou dveře…
čí následovat bude dům?
Kde schováš se, protože u tebe už místo není?
Mizerná doba, ta se tak rychle mění.
Budeš s krysou hodovat na shnilém žvanci?
A své věci táhnout světem ve špinavém ranci?
Před prostými úředníky se strachy třást?
V obchodě snad chleba a vodu krást?
A ve snech hledat ten, ze kterého nebudíš se hrůzou.
Ve kterém nepletou si tě s ušmudlanou, línou lůzou.
Budeš mít práci, až tohle vše skončí?
A budeš za ni dostávat svůj zasloužený plat?
Ani omylem.
Protože stejně, jako po celý tvůj život
všichni se na tebe můžou vykašlat.

Protože i za tebou, občane naší milované země
stojí zástup dvaceti, co ti život seberou.
Oči Paní noci dívají se temně.
Smrt se nehonosí kosou, ale sekerou.
Přizpůsobila se době a naší společnosti.
Má víc práce - prohnilých duší a zpráchnivělých kostí.
A málo času
protože i ona jde s dobou.

Nebudu zpívat oslavné písně.
To jste poznali.
Nejsem hrdá na svou zem
kde zákony nesmyslné, přísné
hýbají svévolně mým osudem.
A co jste čekali?

To vše, protože nenávidím:
Když nemůžu říct názor na to, co mě sere.
Když mi lidská blbost vlastní vůli bere.
Když musím držet hubu před zástupem tvorů
co na mě shora své tuposti dívají se krásně.
A mě nezůstanou, než slova prosté básně
abych vyjádřila pocit rádoby sebevraha
kterému je každá kapka krve vlastní drahá.
Přesto prolít nějakou by chtěla.
Ponořit prsty do srdce a nůž do něčího těla.
Ze srdce udělat si pohár na své smutky
a z lebky bezednou nádobu na dobré skutky.
A pak na netu zveřejnit záměr vzdát se svého bytí.
A marně čekat, že mě v pádu někdo chytí.
Nikdy nikdo
protože lidé jsou strašně lhostejní…

Snad pozůstatky našich předků
probudí ve mě občas zvíře
jež ve svém bytí stále chodí v kruhu.
Nežije v lásce, toleranci, víře.
Jen platí daň ze svého času, druhu
který nazývá se Lidstvo.

Špína!
Co vidí v dámách děvky a v děvkách dámy.
Co chodí otrhanců mezi námi.
A ti, kteří žít by si zasloužili
hnijí v tichosti své samoty
aniž by je někdy někdo poznal
s pozval třeba na kus řeči.
Ne, to my raději budeme žít v křeči
vlastní hlouposti.

Hoď kamenem ty, kdo jsi bez viny
a rozhlédni se kolem sebe.
Budiž pod ochrannou mocí rodiny
komu diktují, že modré není nebe.
Že ve dne měsíc a v noci slunce svítí
z toho je mi vážně na zvracení
když vidím, že krom tuposti tu nic není.
Pak nemá smysl vnímat další světlo denní.

Když věřit tomu začneš
už navždy ve lžích budeš žít.
Jen loutka - část představení, které líbit se ti bude.
Budeš milovat ho, bránit, chtít.

Tleskej svým hrdinům
neznajícím dobré skutky.
Určují podobu tvým dnům.
Plánovitě, přísně, bez pohnutky.

Zvíře v duši časem pojde žalem.
Schránka stárne, duše zesiná.
Kdo má být mrzákem, je tady králem.
Posaď se, představení začíná.

Nebo možná ne.
Rvi se, dokud nepadneš vyčerpáním
protože pak…
ti už bude všechno jedno.

Nebudeš se muset dívat na zástupy hladových a špinavých dětí
které ani nevědí
jak a proč přišly na svět…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milka Milka | E-mail | Web | 8. listopadu 2011 v 13:51 | Reagovat

Pěkný....

2 Jana Dvořáčková Jana Dvořáčková | 2. června 2012 v 21:50 | Reagovat

Díky všem za komentáře (ke všemu) :). Obvykle jsem pěkná ostuda a dostanu se k nim pozdě. Jo, kdyby fungovalo upozorňování na komentáře, bylo by to pěkné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama