Když se díváš na hvězdy, nestůj uprostřed silnice.

Jaroslav Mostecký - Pištec na bráně k západu

3. srpna 2008 v 19:01 | Jana Dvořáčková |  Recenze
Dvanáctá kniha z Edice pevnost přináší další z řady napínavých příběhů z pera českého autora.

Ve vesmíru ztroskotá pozemská loď z kolonisty. I přes nepříznivé podmínky se snaží udržet civilizaci, ale po několika generacích lidé žijí na úrovni pozemského středověku. A boj s přírodou a nemocemi je krutý a lidstvo zřejmě nevyhraje (anotace)
To je stručný obsah knihy, který mě zpočátku moc nezaujal jednak proto, že jsem si říkala, že takových příběhů už byla napsána spousta.
Mýlila jsem se.
A jsem ráda.

Na okraji rozpálené hliněné pouště jediného světa Algolu je rozeseto množství "Měst malomocných" - samostatných osad, do nichž jsou z hlavního města co chvíli přiváženi další a další nemocní, aby se za zvuku líbivé melodie flétny - vábničky, stali kořistí dravých dračích ptáků pteronů.
Pištci, kteří mají za úkol na město a jeho obyvatele společností odsouzené na smrt dohlížet, ve svých strážních věžích ve dne v noci hlídají a svolávají ptáky k lidské hostině. Na prostranství tak čekají ženy, muži, i děti na to, až budou sežráni zaživa, protože přesně to je v tu chvíli jediná věc, která jim ještě zbývá.
Lék na nemoc chrání obrovití, nejen člověku nebezpeční hadi žijící v pralesním moři, do nějž je to z Města jen kousek.
Jen málokdy se stane, že by se had přiblížil až k městu, ale když k tomu dojde, dokáže taková návštěva narušit nejen noční klid.
Nemocní si pro lék dojít nemohou a strážce jejich úděl příliš netrápí.
Když se mezi nemocnými objeví sestra jednoho z pištců, musí se nutně stát něco, co změní životy jich všech.
Stopa Naji - obrovitého hada, je ještě čerstvá a přímo láká k pronásledování. Marek a Jolana se po ní vydají.

A pralesní moře - zdánlivě nekonečná studnice smrtících překvapení, neskrývá jen jedno tajemství.
Potomci dávných kolonistů - posádky Zlaté laně, se vydávají na cestu, aniž si uvědomují, do čeho se to vlastně pouští a jaké následky mohou jejich budoucí činy mít.
Zlatá laň je tajemná, ještě tajemnější jsou věci, které ukrývá. A konec není tak očekávaný, jak se možná na první pohled zdá. Vlastně… dočetla jsem k poslední větě, obrátila list a příběh nepokračoval. Skončil tak náhle, tak nečekaně a tak definitivně, že mě to na dva dny uvrhlo do myšlenkové otupělosti, duševního vyčerpání a bytostné touhy napsat druhý díl. Ovšem… tím bych zkazila naprosto vše, nač autorovi stačilo pouhých 332 stran.

Vy, kdo jste tuto knihu již přečetli jistě tušíte, že ne všechno bylo napsáno a prozrazeno. Musím říct, že na mne tento příběh dost zapůsobil. A právě z toho důvodu nebudu obsáhle rozpitvávat to, co vám radím si přečíst.

Jaroslav Mostecký opět ukázal, že umí čtenáře zaujmout a vytvořit spojitý a uvěřitelný svět s vlastní mytologií, historií a tajemstvími. Čtenář neznalý příběhů o Pištcích se tak musí oddat proudu vyprávění a přijímat autorovu vůli, obdivovat se plastickým vizím prostředí, přivírat oči při četbě brutálních soubojů s tvory uprostřed nebezpečné džungle a stejně tak je rozšiřovat úžasem nad podivným mixem technologií upadající civilizace původních kolonistů (souboje balónů se vzducholoděmi jsou úžasné). Přes všechny klady by knize slušelo mírné zeštíhlení a lepší kompozice některých příliš naivních dialogů. Závěr však patří k těm, na něž se nezapomíná.

Pištec na bráně k západu
Mostecký, Jaroslav
Nakladatel: Wolf Publishing
Obálka: Grigory Vyatkin
Rok vydání: 2006
Počet stran: 332
Cena: 99 Kč
Třináctá kniha z Edice Pevnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama