Když se díváš na hvězdy, nestůj uprostřed silnice.

Shirley Andrews - Atlantida a Lemurie

6. září 2008 v 11:02 | Jana Dvořáčková |  Recenze

fakta a mýty o záhadných civilizacích
Ztracené světy Lemurie a Atlantidy dosáhly vysokého stupně technické i duchovní vyspělosti. Psaných historických záznamů se do dnešního dne zachovalo poskrovnu, nicméně přece jen se našly texty na dřevěných tabulkách, bambusu, stromové kůře, kostech i drahých kovech, látkách či papyru. Některé z nich se konečně podařilo rozluštit. Nabízejí strhující pohled do života dávných ostrovních říší, poodhalují tajemství neobyčejných schopností tamějšího obyvatelstva a potvrzují jeho nemalý vliv na rané obyvatele Střední Ameriky. (anotace)

Shirley Andrews se po celý život nadšeně zajímá o prehistorii a stopy dávných civilizací. Má hluboké znalosti a osobně prováděla výzkumy ve Spojených státech nebo v knihovně londýnského Britského muzea. Pátrání ji zavedlo do nejstarších klášterů v Himaláji, na Azorách, v Andách, Střední Americe i do jeskyně Tio Bustillo ve Španělsku. Je autorkou pozoruhodné knihy Atlantida - poznatky o ztracené civilizaci a pořádá o Atlantidě veřejné přednášky.

Atlantida a Lemurie zmizely z povrchu zemského zhruba před dvanácti tisíci lety skoro se vším, co kdy vytvořily jejich civilizace. Říká se, že takřka ze dne na den (některé prameny uvádějí, že se tak stalo v průběhu jedné noci), zemřely miliony obyvatel a na dna mořská se potopila bohatství nevyčíslitelné kulturní a historické hodnoty.
V roce 350 př.n.l. zaznamenal řecký učenec Platón podrobný popis civilizace na úrodné zemi, kterou nazval Atlantida. Ta se podle něj nacházela za Heraklovými sloupy, což je původní označení Gibraltarské úžiny.

Platón zdůrazňoval, že jeho informace jsou pravdivé, třeba proto, že při svém studiu měl ještě přístup ke starobylým záznamům v alexandrijské knihovně. Jenomže ta byla v průběhu prvního tisíciletí našeho letopočtu dvakrát vypálena, čímž se nám přístup k jakýmkoli pozdějším výzkumům jiných osobností starých časů, prakticky uzavřel.

Stejně tak, mnohem později, dalo by se říct, že dnešnímu člověku téměř na dosah, mizely ze světa další a další důkazy o zaniklých městech, jejich ruiny teď už jen tiše spočívají pod hladinami oceánů. Zásluhu na tom mají zejména španělé, kteří v patnáctém a šestnáctém století našeho letopočtu prakticky vyplenili kulturní bohatství civilizací, které žily na území dnešní Ameriky. V průběhu svých vpádů také stihli vyvraždit celé kmeny původních obyvatel, s nimiž zmizely další možné důkazy existence Atlantidy, doklady o životě, náboženství, oblékání, společenském životě, zvycích a obrazu všedního dne..

V Severní Americe zmizely z povrchu zemského uměle vytvořené kopcovité valy - původně snad důmyslná opevnění potomků uprchlíků z Atlantidy, pod nimiž vedly spletité a systémy chodeb, jenž se rozbíhaly do všech světových stran na kilometry daleko. Některé z těchto podzemních svatyní se podařilo objevit (třeba nedávno na Yukatánském poloostrově). Špatně přístupné prostory odhalily množství skalních maleb (podobných těm z jeskyní ve Španělsku a Francii), keramických střípků a kosterních pozůstatků dost možná obětí dávného rituálu zasvěcení místa některému z bohů. Autorka knihy nám předkládá domněnku, že v tomto případě mohlo jít o zajatce, kteří hloubili podzemní tunely. Aby nikomu neprozradili jejich polohu, byli po dokončení stavby hromadně obětování.

Edgar Cayce - výzkumník a další autorčin zdroj - líčí Atlantidu jako velký ostrv, který původně ležel mezi Mexickým zálivem a Středomořím. Dnešní Střední Amerika a "přilehlé" ostrovy jsou už jen zbytky - tehdejší nejvýše položená místa staré Atlantidy stejně, jako ostrovy v Tichém oceánu (Havai, Markézy, Velikonoční ostrov, Tahiti, Cookovy ostrovy a další), signalizují lidem dneška, kde se dříve rozkládala Lemurie.

Název Lemurie možná pochází ze slova lemures, jímž Římané označovali duchy mrtvých předků, kteří v noci chodí po světě. Pro původ jména Lemurie najdeme výklad i v 19. století, kdy vědci na Madagaskaru a Nové Guineji nečekaně objevili drobná noční zvířata - lemury. Domnívali se, že původním domovem těchto poloopic je tři sta padesát kilometrů vzdálená Afrika, ale neexistovalo žádné přímé vysvětlení jak by se dostaly tak daleko.
Možná ne dnes, ale kdysi, protože před deseti, až třiceti tisíci lety, byly hladiny moří až o sto metrů níže, mohly se jakékoli životní formy této planety po jejím povrchu pohybovat mnohem snadněji.

Než Atlantida zmizela v oceánu, odplulo odtamtud několik skupin lidí, kteří se posléze rozptýlili po oblastech Severní a Jižní Ameriky. Někteří se izolovali v horách a po staletí se vyhýbali kontaktu s ostatními kulturami. Jiné se smísily s obyvateli kontinentu a začaly se asimilovat do nových společenství, aniž by ale úplně zapomněli na své původní.
Pozůstatky Atlantidy dnes najdeme po celém světě, nicméně už nedokážeme přesně říct, které archeologické nálezy toho, či onoho místa, jsou odjakživa příslušné k civilizaci, která na něm původně žila.

Autorka knihy při psaní čerpala z mnoha zdrojů. Přiznám se, že pro mě občas bylo velmi těžké se v informacích vyznat. Stejně, jako dohady o minulosti těchto pozoruhodných kultur, jsou zastřeny rouškou tajemství i informace, které se v průběhu staletí nastřádaly. Některé autorčiny zdroje jsou ale více, či méně sporné - například sny a vize skutečných, dnes žijících lidí, kteří si vzpomínají na své minulé životy v Atlantidě, na konkrétní osoby, na jejich úlohy ve společnosti. A na jejich konec.

Ráda bych tomu věřila, opravdu ano. Nevěřím, že minulost je nepřístupná, ale také bohužel nevěřím tomu, že nám do budoucna zbude něco víc, než jen pouhé dohady o vlastní minulosti.
Tak nechám duchy předků starým, zatuchlým chodbám, které v budoucnu nikdo neobjeví. Pod hladinami moří pak zůstanou chrámy a stavby, jejichž účel by možná mohl být srozumitelný pouze těm, jejichž sny a vize jsou opravdu skutečnými vzpomínkami na dobu před dvanácti a více tisíciletími. A až jednou hladiny moří opět poklesnou - v době, kdy naše Země dost možná nebude obyvatelná, spatří denní světlo poklady zaniklých civilizací dávnověku, do něhož se ostatně bude počítat i ta naše současná.

Shirley Andrews - Atlantida a Lemurie
Přeložil Zdík Dušek
Mapy Lisa Novak
Redakční úprava Blanka Sýkorová
Grafická úprava obálky Tomáš Řízek
Vydalo nakladatelství Alpress, s.r.o. 2008
Vydání první
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendelin Vendelin | E-mail | Web | 24. října 2011 v 21:49 | Reagovat

Fajn blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama