Když se díváš na hvězdy, nestůj uprostřed silnice.

Srpen 2009

Jacqueline Carey - Kushielova střela

1. srpna 2009 v 23:48 | Jana Dvořáčková |  Recenze

Tuto knihu jsem si láskyplně překřtila na sado-maso fantasy. A je to pravda, když říkám právě tohle. Celý, bezmála sedmisetstránkový příběh mne mile překvapil a musím se přiznat, objevila jsem v sobě některé skryté touhy. Třeba… po dobrodružství.

Od časů Duny tu ještě nic takového nebylo, psalo se v jedné recenzi na netu, a vlastně právě tenhle postřeh byl tím důvodem, proč jsem po knize sáhla. Nelituji. Autor recenze měl částečně pravdu, ale i když by se podobnosti našly, je třeba každou z těchto ság řadit jinam a oddělit je viditelnou linkou. Duna je určitě složitější na čtení, těžší na soustředění a někdy se mi až zdálo, že v Herbertově příběhu existuje jen jeden možný pohled na věc - ten, který popisuje autor. U obou jde o politiku, moc, náboženství, přízeň, vítězství, nenávist a lásku, pokračování, budoucnost. Careyová mne zatáhla do děje volnějšími dialogy a mravy hlavních postav a příběhem plným napětí, vášní, lásky, vášní, krvavých bitev nelítostných protivníků, vášní, slibů, překvapení a lstivé rafinovanosti.

Vypravěčkou je hlavní hrdinka, která celým příběhem prostupuje jako očitý svědek událostí a nenásilnou formou předestírá čtenáři nejen svůj osud. Její život se už od dětství prolíná s osudy dalších lidí, z nichž někteří ji dokázali ovlivnit, učit, milovat, nenávidět a zradit. Jejím prvním přítelem ještě v dětství, stane se mladý chlapec s duší kočovníka a matkou, jež má schopnost vidět některé aspekty cesty, která na oba čeká. A nejen na ně.

Svět Jacqueline Carey se geograficky velmi podobá tomu našemu. Země se jinak jmenují, i lidé jsou trochu jiní, přesto čtenář přesně ví, ke je, co se děje a možná si dovede živě představit události z historie, které se mohly klidně odehrávat dosti podobně. Nejkrásnější na tom všem ale je, že hranice mezi realitou autorky a tou čtenářovou se nijak neruší. Proplétají se, sem tam splynou a mnohdy nenechají jedno oko suché - příběh zhruba z počátku letopočtu, jeden z těch, o němž zpívají bardi a píší kronikáři autorka předkládá jako živý důkaz jejího umu a citu pro detail. Detailů je tam věru mnoho. Popisy postelových scén a sado-maso praktik, jsou vynikající, děsivé, svým způsobem vzrušující, ovšem tady vím, že tohle je vážně jediná část příběhu, jehož součástí bych být nemusela.

Terre d´Ange je půvabná země, v níž žijí potomci andělů a lidí. Žijí podle pravidla: miluj podle touhy své. Ne vždy je to ale tak jednoduché, protože jednou za čas se narodí někdo, kdo je z jedním z předků-andělů spřízněn více, než ostatní. A to s sebou pochopitelně nese i jistý závazek.

Hrdinka příběhu, Phédre nó Delaunay je mladá žena, kterou v útlém dětství její rodiče prodali a předurčili ji k tomu, aby se stala Noční květinkou v Hlavním městě, společnicí těch, kteří budou moci zaplatit za potěšení. A Phédre jej nalézá v bolesti zakoušené při milostných hrátkách. Je to prostě její přirozenost, jako když ostatní dýchají, nebo jako když plyne voda v řece. Phédre se nijak nesnaží svůj dar a um zakrýt, naopak, je díky němu žádaná a svým způsobem i velmi šťastná. Že patří mezi vyvolené patrona bolesti, značí nenápadná rudá skvrnka v jejím oku, která je hozenou rukavicí pro všechny, jenž hledají právě takový druh potěšení. Ovšem není jen kurtizána, ale také vzdělaná žena, která má v historii své země jasné místo.

Její rodiče ji prodali do jednoho, dnes bychom řekli, veřejného domu. Ale dům, v němž vyrůstala, je plný všeho, čeho by se mělo malému dítěti, mladé dámě a zralé ženě dostat. Všichni, kteří se pro tento úděl narodí, jej přijímají s radostí a učí se nejen to, jak potěšit své budoucí patrony, ale vzdělávají se v jazycích, historii, kreslení a jiných obyčejných věcech. Atmosféra mírně zavání orientem a možná jen mě připomíná na první pohled půvabný život Gejš.

Když je Phédre deset let, stane se jejím prvním patronem - učitelem Anafiel Delaunay, který podle oné hozené rukavice pozná, kam děvče patří a rozhodne se jí dát vzdělání a zázemí, které by ji mělo napomoci v nejasné budoucnosti neklidné doby.

Phédre se tak ocitá na počátku úžasného dobrodružství, nečekaných odhalení nejen tajemství, které obestírají Delannyho, ale i mladou královnu, Phédřina přítele z dětství, jejího věrného strážce v dospělosti, svrženého vládce země za mořem - za temnými hlubinami, jímž vládne tajemná bytost, která jako všichni, jen čeká na příležitost ke změně, dobrotivého námořníka. A samozřejmě ženy, která ji jako přízrak doprovází celým životem.

Phédřini patroni, milostní společníci mnohdy hodně mluví a mladá žena, učednice člověka, jehož domácnost jí byla víc, než rodinou, kterou vlastně nikdy nepoznala, je školena k tomu, aby naslouchala, vnímala souvislosti, spřádala tenké nitky pravdy až k odhalení, která by mohla zničit celou její zemi.

Kdesi v chladné části světa číhá nebezpečí v podobě desetitisíců odhodlaných bojovníků pod velením vnímavého a vzdělaného hrdiny. A na samotném královském dvoře se kují pikle skryté za ženskou krásu a malicherné lidské touhy.

Jak by řekla Phédre: "A to je pravda, protože jsem byla svědkem událostí, které následovaly." To stejné si řekne čtenář, který se stane součástí děje tak snadno a tak lehce.


O autorce:
Jacqueline Ann Carey 1964
Americká autorka fantasy narozena ve státě Illinois. V roce 1986 dokončila studia psychologie a anglické literatury, pracovala krátce v londýnském knihkupectví, hodně cestovala a přemýšlela, kudy by se její život měl ubírat. Po návratu do USA se začala věnovat psaní. Po publikování několika povídek a esejů následoval debut s teoretickou studií andělů - Angels: Celestial Spirits in Legend a Art.
Kratší práce publikuje sporadicky. Se svou dlouholetou partnerkou žije v Michiganu a v současnosti se již zcela věnuje jen psaní.
Její Kushielova střela vzbudila nemalý zájem a v roce 2001 získala autorce cenu Locus.


Jacqueline Carey - Kushielova střela
Vydalo nakladatelství TRITON Praha/Kroměříž roku 2009
Jako svou 1200 . publikaci, v edici TRIFID svazek 301.
Vydání 1.
Překlad Olga Machačová
Ilustrace na obálce John Jude Palencar
Doporučená cena 398 Kč

Nachytané slzy

1. srpna 2009 v 23:04 | Jana Dvořáčková |  Poezie
Rozpálený kámen solné lampy
rozpustil všechny moje slzy.
Zůstala jen hrudka soli
která se nezmenšuje.

Jeho průsvitnost se v temné jeskyni
stává bezcennou.
Stejně, jako moje volání po svobodě
na kterou nemám právo.

Snad ne stejně nedůležitý
je pohled do lidské duše
která jako hloubky solných jeskyní
zeje temnou prázdnotou.