Když se díváš na hvězdy, nestůj uprostřed silnice.

Chvilky zamyšlení 5 - Prozření

28. listopadu 2010 v 10:10 | Jana Dvořáčková |  Chvilky zamyšlení
1.
Nejistota číhá uvnitř

Narodila jsem se a zemřu.
Měla bych už konečně začít žít,
nebo se alespoň porozhlédnout
a uvědomit si,
že JSEM.

2.
Znát odpovědi, odejdu klidně

Dala bych život za to
vědět,
jestli i na jiných planetách žijí inteligentní bytosti.
Ale nedala bych nic za to,
kdyby nás některé už dávno navštívily
a zjistily,
že na Zemi žádné nejsou.

3.
Krása a krutost nejistoty

Nechápu,
že mě nikdo hned od začátku
nepřipravil na tu dlouhou,
někdy zajímavou,
i nudnou
a děsivě krásnou cestu životem,
který ale většinou
nesnesitelně bolí.

4.
Proč?

Víte, proč si člověk píše deník?
Aby se svěřil papíru,
když mnohdy nemůže jinému člověku.
Víte, proč si ho píšu já?
Nevím.
Ale až ho bude někdo číst,
začne si psát svůj vlastní.
Proč?
Najednou bude mít potřebu se svěřit.

5.
Proto!

Už jsem na to přišla!
Píši si deník, abych si toho více pamatovala.
Jenomže…
na některé věci
je lepší zapomenout.

6.
Jen jedno…

Mít tak jedno přání,
co bych si přála?
Světový mír?
Ne.
Úplně stačí mír v duši.
Pak dokážeme cokoli.

7.
Přání

Ať krásné věci trvají co nejdéle.
Ty ošklivé, nechť odezní z dalším mrknutím oka,
či tepem srdce.
Ať to moje tluče dlouho.
Ať se zastaví nečekaně.
Ať si konec neuvědomím.

8.
Něco ze mě

Otevři můj deník
a poznáš duši zoufalce.
Otevři mé srdce
a poznáš
Mě.

9.
Hřích dospívání

Naše životy přestanou mít smysl v okamžiku,
kdy o tom přesvědčíme svoji duši.
Možná však... budeme stále doufat,
že se ve svých názorech a rozhodnutích mýlíme.
Přiznávám!
Mýlila jsem se v tom,
že můj život nemá cenu,
že nejsem nic,
že v životě nic nedokáži.
Ač nezkušená, jsem nanejvýš odhodlaná
dokázat všem, kteří o mě pochybují pravý opak.
A naopak
jim nasadit do hlavy brouka,
který jejich pochybnosti rozežere.
Vždyť přeci už žít
je obrovská výhra.

10.
Pomíjivost

Zapal svíci, zastav čas a žij v té chvíli
Bez času.
Až dohoří
Ty lépe, než kdo jiný poznáš,
jak dokáže být čas krutý, osud daný a konec
nevyhnutelný.

11.
Slib Věčnosti

Snad někdy na počátku věků
sešly se naše duše při boji o přežití.
Přežili jsme.
A od té doby se pořád setkáváme
jako otec a syn,
matka a dcera,
děti, rodiče a prarodiče.
A když se jedna životní pouť uzavře,
těšíme se na tu příští.
Víme, že slib daný na počátku věků
budeme sami sobě plnit,
dokud bude svět světem.
A dokud bude existovat čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Telconar Telconar | 3. prosince 2010 v 12:56 | Reagovat

Krása, Chvilky zamyšlení se mi vždycky líbily a rád jsem si je četl znova a znova. Slib Věčnosti dnes čtu poprvé a... nemám slov

2 Jana D. Jana D. | 18. prosince 2010 v 15:20 | Reagovat

Sem tam mě ještě něco napadne, ale už ne tolik jako kdysi.
V Čítárně, kde to bylo původně, je navíc průser s tím, že když se tam nějaký text upravuje, rozhodí to formátování a pak se musí všechny html značky vkládat ručně, což mě tedy nebaví.
U prózy mě to vyloženě deptá, na to abych si vzala dovolenou, takže si tak nějak vše házím na blog a Čítárna holt bude taková záložní - i když se spoustou chyb, kterých si jsem vědoma, nicméně s tím nebudu nic dělat. Správce na možnost úprav kašle, nevím proč.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama