Když se díváš na hvězdy, nestůj uprostřed silnice.

Prosinec 2010

Pošlete se do vesmíru

31. prosince 2010 v 9:54 | Jana Dvořáčková |  Zaujalo mě

První článek z nové, velmi nepravidelné rubriky je sice zajímavý, nicméně v praxi poněkud vyšumí.
Kdo by nechtěl letět do vesmíru, že jo. Já určitě, ale nikdy se to nestane. Byly doby, například období krátce po havárii Columbie, kdy jsem se zabývala představou, že za některé věci opravdu stojí položit život a že bych to udělala také. Bylo mi jasné, že oni fakt neměli na vybranou. V té době bych si to ale z někým z posádky klidně vyměnila.
Kdyby to šlo, samozřejmě.
Dneska se mohu považovat za realistu a romantické představy o cestách vesmírem nechat tam, kam patří - v mezích science-fiction. To bude zanedlouho platit i pro naši vlastní realitu, neboť raketoplány zestárly a bude trvat nějakou tu dobu, než se přijde s něčím novým.

Teď mi musí stačit, že se zbláznili v NASA a přišli s nápadem "pošlete se do vesmíru sami," tedy pošlete tam alespoň svou fotku.
Můžete se stát elektronickou součástí posledních dvou misí, které snad budou. Vyplňte přihlášku a čekejte.
Jasně že jsem se registrovala :) a teď čekám, jestli to vyvolá nějaké zajímavé pocity (doufám, že ne sebevražedné).

Zpěv nekonečna na vlnách rozhlasových

31. prosince 2010 v 9:16 | Jana Dvořáčková |  Publikováno

Je to už nějaký ten pátek, kdy jsem napsala Zpěv nekonečna.
Je to pár dní, kdy byla povídka ve zkrácené podobě odvysílána jako součást dvou Nula jedniček - pořadu o vědě, technice a naší budoucnosti.

Osobně pořad z rádila neposlouchám. Buď jsem v práci, nebo po různých brigádách, nebo zrovna nejsem na Zemi, to většinou. Nicméně archiv pořadu mi to vždycky bohatě vynahradí :).

Vysílacích časů je hodně, posuďte sami.
Pondělí 9.00; reprízy: po 18.00, út 15.00, st 13.00, čt 1.00, pá 5.00, so 19.00
Nebo to dělejte jako já - udělejte si pořádný šálek čaje, nebo čehokoli, co máte rádi, vypněte mobil, zvonek a zamkněte se, pohodlně se uhnízděte v křesle, židli, klidně si k tomu i lehněte, stočte se do prenatální polohy, (nebo do jakékoli jiné).
A pak stačí už jen naslouchat :).

Epitaf - snad mi ten šurt nikdo neukradne

28. prosince 2010 v 18:00 | Jana Dvořáčková |  Publikováno

Kdykoli se zadívám na hvězdy,
chtěla bych se vrátit domů.

V rámci soutěže o "nejkratší SF povídku," vyšla tahle moje hláška v Ikarii 9/2007.
No a já tak nějak doufám, že až mě za nějaký ten pátek začnou ožírat červíci (kremaci moc nefandím, netoužím po tom, aby mě sesypali do petky s někým, koho vůbec neznám), budou moji potomci tak hodní a napíšou mi to na kámen.

Obrázek náhrobku jsem si vypůjčila z této stránky.
Neberte to jako znesvěcení, potřebovala jsem jen nějaký bez nápisů.

P.S. Upozorňuji všechny, že jsem v pohodě a takovéto divné věci jsou přesně v mém stylu.


Arthur C. Clarke, Paul Preuss - Zlatý věk Venuše 3

28. prosince 2010 v 17:36 | Jana Dvořáčková |  Recenze
Arthura C. Clarka známe především jako autora světově proslulého díla 2001 Vesmírná odysea a cyklu o záhadné kosmické lodi jménem Ráma.
Smrt na Fobosu, třetí díl šestisvazkové edice Zlatý věk Venuše, volně propojené postavou tajné agentky Sparty, vznikl na základě Clarkovy povídky, která vyšla v češtině pod názvem Střílejte veverky.

Ono tajemné zrcadlo z Marsu, které bylo hlavním hrdinou dílu minulého, se ztratilo v překladu, z něhož vylezlo jako Marťanská plaketa - starodávný artefakt přinášející důkazy o tom, že dávno před lidstvem, životem na Zemi, jak ho známe, žila ve Sluneční soustavě kultura, kterou moderní doba pojmenovala jako Kulturu X. Plaketa je z materiálů, o nichž současní vědci téměř nic netuší. Je lehká, lesklá, ne moc velká a tajemná.

Na začátku třetího dílu si celkem pokojně odpočívá ve vitríně muzea na Marsu. Je sledována množstvím elektronických očí, hlídači dělají svá pravidelná noční kolečka, všude je klid. Přesto je začátek třetího příběhu poznamenán krví, a to hned dvou lidí najednou, Krádež artefaktu pak rozjede pátrání a otázky kdo, co a proč nedají Elen Troyové ani na chvíli pokoj. Naštěstí ona moc odpočinku nepotřebuje. Elen, nebo také Linda, jak se jmenovala, když byla ještě úplně obyčejným děvčetem, je výsledkem lékařského experimentu. O jejích schopnostech, zbystřených smyslech, díky nimž je schopna nalézt souvislosti ve věcech zdánlivě nesouvisejících ví ve Sluneční soustavě jen hrstka lidí. Většina z nich je ale šeredně zákeřná a smrtelně nebezpečná, a to nejen pro ni. Vzniku Lindiny nové osobnosti totiž předcházela vražda jejích rodičů, zběsilý útěk z domu, který by i celkem klidně mohla považovat za domov a celoživotní pronásledování lidmi, kteří o ní vědí věci, které nezná ani ona sama.

Takzvaní Prorokové svobodného ducha by se klidně mohli považovat za sektu. Skupinka lidí očekává v blízké budoucnosti kontakt s místem vzdáleným ve vesmíru, potřebuje plaketu a také smrt každého, kdo o ní něco ví, tedy všech, kdo ji kdy zkoumali, vytvářeli všelijaké teorie, zajímali se o ni z hlediska čistě vědeckého.

Takže po vraždách vědce Morlanda, obtloustlého nesympatického, věčně nabroušeného výzkumníka a radního China, protivného, věčnými, pochopitelnými starostmi o město zaneprázdněného muže středního věku, je Elen jednou z mála, která by byla schopna tajemství artefaktu odhalit. Před ní teď ale stojí ještě další věc, a sice vyšetřování vražd, do kterého se pustí se zápalem, jenž má vyplašit případné podezřelé. Jednou z nich je Chinova milenka, dalším, možná Elenin přítel z dětství.

Děti z projektu SPARTA, který je stvořil, se rozutekly po světě. Jejich setkání a případné rozpoznání mezi sebou, jsou veřejnosti utajena. Takže když potká Khalida Sayeda, má možná podvědomou radost z toho, že vidí známou tvář, avšak zbystřené smysly radí opatrnost, zejména pokud ji tento přítel "vyláká" na vyhlídkový let pod rudým nebem.

I ona se nakonec dostane na seznam nežádoucích svědků a při nehodě v martské pustině skoro zemře. Ačkoli nespoléhá na záchranu a v každé šílené situaci je celkem jistě připravena ji ve jménu vlastního přežití jakkoli vyřešit, je pokaždé šťastnější, když se na blízku objeví někdo, kdo ji pro změnu zabít nechce. Na Marsu je v tu dobu, ne náhodou, opět její dávný přítel Blake Renfield, který v přestrojení pátrá pro ni, i na vlastní pěst po původci spiknutí, jež ona vyšetřuje oficiálně. Protože pomocník v podsvětí se hodí vždycky.

Jsme svědky honiček a bojů, podíváme se na Fobos, kde je třeba se neustále ohlížet, protože krom Marsu tiše si visícího na věčně černém nebi, tam může číhat i dobře připravený nepřítel.

A ke konci zjistíme, že i když jsou zásadní otázky zodpovězeny, klademe si další, na které doufáme, nalezneme odpovědi v budoucnu.
Elen opět dojde na pokraj svých sil, a tady téměř doslova, když jí nehoda z plání způsobí přetrvávající zdravotní problémy, které ke konci bohužel vyžadují pomoc od těch, od nichž se celkem obezřetně drží stranou.

Arthur C. Clarke, Paul Preuss - Zlatý věk Venuše 3 - Smrt na Fobosu
Vydalo nakladatelství Baronet v roce 1997
Překlad Vladimír Hanák
Přebal a vazba Valentino Sami a Baronet
Vytiskla Severografie Most
ISBN 80-7214-006-X
Cena 139 Kč

Julie Nováková - Zločin na Poseidon City

18. prosince 2010 v 20:50 | Jana Dvořáčková |  Recenze

Jedna velmi opožděná recenze.
Mimochodem od doby, kdy jsem přečetla tuto knihu, prokázala autorka své schopnosti dalšími povídkovými kousky, seznam na Legii.

Rok 2048, soběstačné město na hladině moře.
Těžko byste hledali další tak příjemné a pohodlné místo k životu. Dokud se nad idylou nezačnou stahovat mraky. A vražda světoznámého těžařského magnáta, to už je pořádný mrak, který může vrhnout stíny na celou Unii mořských měst. Policie na Poseidon City proto nemá na vybranou - musí najít vraha, a to co nejdříve.

Jenže podezřelých je více - a jak se ukazuje, hodně lidí mělo důvod oběť nenávidět.
(anotace)

Sharon Banksová je zrovna nejvyšším policejním důstojníkem na Poseidon City, jednom z mořských měst, kde si od dob jejich vzniku lidé žili spíše dobře, než právě opačně, když se stanou tři věci: krátce předtím odjede její nadřízený jako na potvoru někam pryč, hned potom Sharon dostane na starost nováčka Duncana Millera (sympaťáka i pro čtenáře) a pro ni v blízké budoucnosti vítanou oporu. A jako dárek dostanou pak oba jeden záhadný mord.
Onen ohavný a zavrženíhodný čin je brutálně, ne však ve smyslu surovosti, spáchán na světoznámém těžařském magnátovi. A jak už to tak bývá, když někdo světoznámý sejde ze světa způsobem násilným, celý svět pochopitelně čeká, že zločinec bude dopaden, v opačném případě potrestáni neschopní vyšetřovatelé.

Sharon si tohle uvědomuje až bolestně a nejen proto dělá vše, aby delikventa dopadla. Počátek vyšetřování ukáže, že Vincent McIntyre byl otráven, jed byl podán ve víně a víno se do jeho bytu mohlo dostat jakkoli.

Vincentova mrtvola ležící na zemi kontrastuje s velkým, pěkně rozkvetlým ibiškem u okna, mimochodem Julie má květiny ráda a vůbec neskrývá, že rozmanitou flóru přidává do svých děl i díky své lásce k ní. Vyšetřování se rozběhne klasicky detektivně: mrtvola na začátku, způsob smrti po chvíli jasný, důvod matný, podezřelých hned několik, viník bůhvíkdo. Začíná skutečná policejní práce, v níž záleží na každičkém detailu, rozhovoru, fotografii. Minulost je najednou skoro jako otevřená kniha pro Sharon a vyšetřovací tým, ale v minulosti se také skrývá viník, motiv a zahořklost, která obvykle vede lidi k tomu, že udělají něco neuváženého. Například někoho zavraždí.

Přiznávám, detektivek jsem moc nepřečetla, nejsem tedy v tomhle žánru zběhlá, přesto jsem vraha odhalila možná dříve, než Sharon. Ovšem okolnosti, které k činu vedly, ty mi už musela sdělit zase slečna Banksová.

Děj je souhrnem střípků, které detektivové skládají dohromady mnohdy na poslední chvíli. Prostředí Pseidon City a i samotná myšlenka soběstačných mořských měst je lákavá. Svět blízké budoucnosti, ne tolik nepodobné dnešku, vypadá důvěryhodně. Snad proto, že příběh je spíše detektivkou, než science-fiction, nemusí se autorka příliš snažit čtenáře o věrohodnosti prostředí přesvědčovat, což beru jako plus. Příběh nemá moc akce, střelby, honiček za zlými padouchy, přesto není špatný. Jen místy mi přišlo, že nit, po které je příběh veden, je příliš dlouhá a někdy jsem měla pocit, že mi, coby čtenáři, bylo nějaké vysvětlení předhozeno, aniž bych dostala čas o tom sama přemýšlet.

Autorčina románová prvotina nebyla bleskem z čistého nebe, výplodem génia doby, který by přišel z originálním nápadem, jenž by mě posadil na zadek a nutil tak nějakou dobu setrvat. Byla však velmi věrohodným zpracováním křehkého příběhu a představa budoucí existence mořských měst mě naplnila klidem a občas opravdu přinesla slaný závan větru, hučení moře a příval teplého slunečního svitu do jinak celkem pochmurných dní.

Já vůbec nepochybuji, že Julie bude ve své práci pokračovat a postupně se dobere k dokonalosti, která je ostatně v náznacích, alespoň tedy pro mne, z jejích prací vidět už teď.
Držím palce a těším se na další příběhy.

O autorce:
Julie Nováková (1991, Praha) se věnuje psaní od útlého dětství a více než za příjemné hobby jej považuje za ještě příjemnější práci. Začínala na dobrodružných rámcových novelách, postupně přešla k detektivkám a nakonec i fantastice. Její první publikovanou prací je sci-fi povídka Střetnutí osudů ve Stínech moře (Triton 2007), o rok později následoval horor Přání prvomájové noci ve Stínech věží (Triton 2008). Do trochu širšího povědomí se mohla poprvé dostat díky publikaci sci-fi příběhu Obchodník s realitami ve sborníku vítězných prací z CKČ Mlok (nová vlna 2008) a povídek Ve znamení štěstěny a Bezpečnost nade vše ve sborníku vítězných prací z CKČ Mlok 2009. Detektivní sci-fi román Zločin na Poseidon City je její prvotinou v této žánrové kombinaci, napsala jej již ve svých čtrnácti letech. Momentálně pracuje na dalších románech a povídkové sbírce.

Julie Nováková - Zločin na Poseidon City
Vydalo nakladatelství Triton 2009 jako svou 1183. publikaci, v edici Trifid svazek 295.
Vydání první
Návrh obálky Lubomír Kupčík
Grafická úprava Dagmar Krásná
Odpovědný redaktor Zdeněk Rampas
ISBN 978-80-7387-164-2
Cena 248 Kč