Když se díváš na hvězdy, nestůj uprostřed silnice.

Dvanáctá strážkyně

1. listopadu 2015 v 16:24 | Jana Dvořáčková |  Publikováno
Jedna z mých dalších povídek, která vylezla ze soutěže časopisu XB-1, vyšla v září 2015.
Mezitím se vyhlásilo, proběhlo a zatím co tohle píšu, určitě ukončilo další kolo soutěže. V roce příštím mi v XB nevyjde nic. Povídku jsem sice poslala, ale už několikrát se mi neosvědčilo posílat narychlo sepsané experimenty. Prostě to nevychází. Co dělat? No nic.
Z redakce se většinouozývají zhruba v půlce října, (když to stihnou). No a neozvali se, takže logika, pane Spocku, říká, že mám smolíka a po Dvanácté strážkyni bude pauza.
Ona byla ta poslední soutěžní povídka stejně taková... no, divná. Prostě experiment. Původní verze už neexistuje. Při přepisování původní verze nemilosrdně likviduji. Rdousím je a zakopávám hluboko pod zem. Nebo ještě lépe, pryč s nimi mezi hvězdy! Huš! Kšá! Potvory jedny!

V XB tedy příští rok žádná moje povídka sice nevyjde, ale jiné plány s úplně jinou verzí té neposedné experimentální záležitosti, na které zrovna pilně pracuji.

Dodatek z konce listopadu: Před uzávěrkou soutěže, kam jsem chtěla zmíněný přepsaný kousek poslat, mi odešla základní deska v pc. Takže jsem dopsala prd, ale zase jsem během dvou týdnů, kdy byl pc v opravě, přečetla několik knih. Věřit na nějakou vyšší moc hlídající zbrklé autorky, musel to být jasný záměr radící mi dát si oraz, nedopisovat nic narychlo, protože jak už vím, nevyplácí se to. Tak příště.

To se dá říct i o narození a životě "Dvanácté strážkyně." Záblesk v mysli tvůrce - tedy v mojí - se objevil kdysi dávno po vyhlášení úvodníkové soutěže na stránkách XB-1: . Úvodníky ale nikdy otištěny nebyly a možná ani nikdy nebudou, jen prostředí světa po apokalypse stvořilo jednu z linií příběhu Strážkyně.
A pak si to vzali na starost pejsek s kočičkou a zjistili, že když mám v počítači tolik rozepsaných textů, možná by šlo některé propojit. A propojit sakra umně (u mě taky).
Tak se stalo a teď už z toho je rozsahem něco, čemu se dá v pohodě říkat román.
A aby toho nebylo málo, budou rovnou dva.
To je zhruba tak všechno, co bych zatím práskla. Snaha zjišťovat nějaké podrobnosti už proběhla, ale já jsem hrozně tajemná, mlčím a mlžím a ukázky neposílám ani kamarádkám.
Až to bude celé, udělám to ráda.

A o čem ta Strážkyně z časopisu vlastně je?
Ach jo, autoři v ČR jsou prostě zoufalí, když si anotace musí škrabat sami. Nebo prostě nemám mnoho čtenářů, což se tedy jeví jako pravděpodobnější vysvětlení.
Hluboko ve vesmíru lidé zbudovali stanici - křižovatku. Z ní vedou cesty na další čtyři místa - do kolonie v jiné sluneční soustavě, na stanice a k Zemi. Strážkyně je kombinací stroje a živé bytosti a dbá na to, aby si lidé na koních křižovatky žili spokojeně a šťastně a milovali se a množili. Tvůrci systému ale zase hlídají, aby se nikdo z nepovolaných nedozvěděl, že biologické složky bývají do systému vkládány jaksi... nedobrovolně.
A jak už to tak bývá, každý stroj mívá sem tam poruchu. V měřítku inteligence spravující čtyři obydlená místa o kapacitě miliard živých bytostí, může mít byť jen malé selhání katastrofální následky.
A taky že má :).
Důležité je, jak si poradit s tím, co zbude. A že toho moc nezbude :).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TomkoM TomkoM | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 9:12 | Reagovat

Velmi zajímavý blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama