Když se díváš na hvězdy, nestůj uprostřed silnice.

Prostě náhoda - příběh sbírky příběhů

12. července 2017 v 19:36 | Jana Dvořáčková |  Publikováno
Poprvé je to prý nejlepší, říkají všichni. Tak to pro prvotiny literární platí málokdy. I ti největší frajeři současné fantastiky určitě nejednou při psaní trpěli nejistotou, jestli pak třeba náhodou nebudou trpět jejich čtenáři, (tedy pokud to hned od začátku nedělali jenom pro prachy). Trápili se, jestli jsou jejich světy uvěřitelné, magie správně magická, bojové scény možné, záporáci patřičně odporní, případně nepatřičně přitažliví, krásné panny dostatečně anatomicky tvarované, překvapivě bojovné, nebo ne/příjemně hysterické a konce příběhů dokonale silné.

Prvotiny bývají geniální, o tom není pochyb. Psavci svými výtvory většinou týrají především rodinu a přátele, kteří domněnku samozřejmě ochotně potvrdí. V okolí se roznese, že v tom a tom domku žije budoucí spisovatel, jenž svou rodinu rychle dostane z finanční nouze, protože té jedné Angličance se to také povedlo. Jo, a on píše tu… fantastiku? Tak to nebude trvat dlouho, to teď docela letí.
Psavec je přesvědčen o dokonalosti, umu, geniální originalitě nápadu, navíc odporuje všem, kteří říkají, že psát je těžké, protože on to přeci dělá s takovou lehkostí a jistotou.

Dotyčný naivní tvor začne fantazírovat, a to nikoli v rámci tvorby, a neúnavně hledá, kde by si ještě přihřál polívčičku. Přeci když rodiče, hojně jej zásobující chválou a sladkostmi, tvrdili, že bylo moc hezké, jak ten rytíř zachránil princeznu a jak jedním máchnutím meče usekl drakovi hned dvě hlavy ze tří, přičemž ta třetí pak odpadla žalem, bude jistě snadné napsat pokračování. A proč ne rovnou román s nějakým dlouhým názvem, drsným hlavním hrdinou, poselstvím pro celé lidstvo a nějakou pikantní erotickou scénou na každé desáté straně, sakra, jó!

Zdatnější zjistí, že existuje internet, vygooglí si nějakou literární soutěž, většinou tu, o které se organizátoři zmiňují, jako o nejprestižnější, nejlepší, největší… Okolí psavce tvrdí, že jim doma roste malý génius, pravidelně pucující police na v blízké budoucnosti jistě získané literární ceny a literát se pouští do dalšího příběhu. Z věčné chvály mu naroste ego a z pamlsků od rodičů zase zadek, ale to nevadí, protože on je přeci stejně úžasný jako hlavní hrdina jeho budoucí nominace na ceny nejvyšší.
Dopíše dílko a čeká na jasné vítězství.

A pak ho porotci nej. soutěže setřou padesátým místem z padesáti a psavec vzdorovitě trpí. V některých případech napíše organizátorům soutěže, nařkne je z hlouposti a nepochopení, přičemž používá slova, která do té doby neviděl ani na papíře, natož aby znal jejich význam. A trpí dál. Fňuká a kňučí jako přizabitý vlk v lese příběhu, který mu ti ignoranti tolik zhanobili.

Naštěstí se na psaní pak někteří podobní z vysoka vykašlou, přičemž ještě nějakou dobu nezapomenou blogovat o tom, jak jsou ty literární soutěže k ničemu, jak v porotách sedí neschopní trotlové a ti výherci, no jo, to budou jejich kámoši, asi, hmmm?

Soudnější psavci vytuší, že na jejich tvorbě nebude něco tak úplně v pořádku a vyhledají pomoc. Třeba, jako já před osmi lety, nebo dalších 107 lidí v průběhu právě té necelé dekády, kteří se účastnili, zjistili, že existuje něco jako literární workshop. Dokonce i jeho název zní fakt hrdinsky a vznešeně.
Mistři písmen, učni slov.

O zákulisí workshopu Míly Lince, pořádaném v pobočce Městské knihovny v Praze na Smíchově, se už párkrát psalo. Scházelo se zhruba deset lidí několikrát do roka a každé setkání znamenalo rozbor a poznání jiných aspektů příběhu

Přizvaní ochotní hosté, ať už spisovatelé, nakladatelé, či různí odborníci, vysvětlovali, jak je to s jízdou na koních, souboji na meče, dýky a lopaty, střelbou ze všeho možného a tvorbou charakterů, kterým pak ty zbraně dáte do rukou. Jak a čím efektivně zabít nepřítele, případně nezabít, když si s ním ještě před smrtí potřebujete trochu poklábosit, přičemž on už by to měl docela rád za sebou. Ze které strany se plíží stíny při západu slunce, když zamilovaně hledíte k jihu a vaše láska furt nejede a nejede. Jak se rodí pomsta v duši štvance, jemuž nájezdníci zmasakrovali rodinu, vypálili dům a mají dojem, že jim to projde… Zkrátka takové věci.

Jednoduše šlo o to na workshop přijít s povídkou a zjistit, proč není dobrá. Na tu svou pamatuji, výsledná verze se mi opravdu zamlouvala mnohem víc a povídka následně i vyšla.
Mělo to smysl a má ho to pořád.

Někteří účastníci sice zjistili, že pro ně bude lepší psát jen pro sebe, nebo známé, ale množství lidí z Mílova workshopu opakovaně publikuje, a čí je to zásluha, už tak jednoznačně nejde definovat.

Ale… Mílův workshop končí. Autor podlehl nějakým těm dobře tvarovaným múzám a už od příštího roku předává žezlo, vlastně píšou, že jenom půlku, Triumvirátu. Scénář setkání by měl vypadat velmi podobně a nadšení nováčci jistě získají spoustu dobrých rad, zkušeností a přátel. Více informací zde: http://triumvirat.cz/2016/12/5-x-5-x-triumvirat-2017/

Účastníci workshopu Mistři písmen, učni slov, nicméně dostali možnost sejít se v knize. Výzva byla hromadná, časově poněkud natažená, místy to vypadalo, že na neurčito, ale nakonec se zadařilo a za vydatné podpory Zuzany Hartmanové, též účastnice workshopu, která vlastně celý projekt oživila, sesbírala povídky a pracovala s autory na jejich úpravách, vyšla knížka.

Neplánovaným, veskrze společným tématem povídek, i když Míla v úvodu píše, že to společné téma nemá, je náhoda. Zkrátka jako v běžném životě událost, která kolikrát všechno zpřehází, přetočí a zmuchlá. Proto se kniha jmenuje Prostě náhoda.

Má 123 stran a obsahuje osm povídek od sedmi autorů.
Vlastně… víte, ona fyzicky neexistuje, protože vyšla pouze elektronicky.
No, když to tak vezmu, proběhl i trochu zvláštní křest, protože se jednak ani nesešli všichni autoři a nebylo ani možné pokřtít třeba případnou flešku či jiný nosič. Knížka totiž vyšla až tři dny po křtu. Zasáhla vyšší moc, ale nás to nerozházelo.
Křtít se bude vnitřně, navrhlo se a během pár vteřin i souhlasně podpořilo. Tak jsme vyrazili do hospůdky vedle knihovny a e-knížky si v pondělí stáhli ze stránek.
To ostatně můžete i vy.

Zuzana Hartmanová, Míla Linc
Prostě náhoda
Jako e-book, v prosinci 2016 vydala Městská knihovna v Praze
Kniha je volně ke stažení v archivu: https://search.mlp.cz/cz/titul/proste-nahoda/4303917/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama